Moudrost přírody: Co mě naučila má zahrada o životě po padesátce🌿

Měsíček lékařký a levandule mezi růžemi na mé přírodní zahradě po padesátce

Pamatuji si to jako dnes. Krční páteř v křeči, mysl zahalená mlhou a pocit, že takhle už to dál nejde. Kolem padesátky mi tělo vystavilo stopku. Nešlo o dramatické zhroucení – spíš o tiché, ale neodbytné „dost“.

Dnes, když procházím svou rozkvetlou zahradou s hrnkem bylinkového čaje v ruce, vnímám to vynucené zastavení jako jeden z největších darů na mé životní cestě.

Možná to znáte – roky běží, plníme úkoly, staráme se o rodinu, práci, domácnost. Fungujeme na autopilota. A pak najednou – bolest, únava, nebo prostě jen hluboký pocit, že něco není v pořádku.

Pro mě to byla kombinace všeho – přetížená krční páteř, vyčerpání a nakonec i deprese. Jako bych narazila do neviditelné zdi. A za tou zdí? Byl naplněný život, který jsem vlastně nežila.

Nucené zastavení se postupně proměnilo v něco, za co jsem dnes nesmírně vděčná – ve vědomý a kvalitní život ve zralém věku. V návrat k sebepřijetí a moudrosti přírody. Na toto téma jsem pro Vás napsala e-book s názvem: Padesátka není dno: 8 kroků k vrcholu.

Květiny na mé přírodní zahradě po padesátce

Když jsme s mužem začali proměňovat nevzhlednou zahradu ve svahu v náš malý ráj, netušila jsem, že zároveň přetvářím i svůj vnitřní svět.

Zpočátku to byla výzva. Jílovitá půda, srnky, které s chutí spásly každou novou sazeničku (kromě bylinek, ty jim naštěstí nechutnaly), a moje naprostá nezkušenost.

„Co s tím uděláme?“ ptala jsem se bezradně muže, když jsme stáli před dalším okousaným keříkem.

„Postavíme plot a přestaneme to řešit,“ odpověděl s klidem a nadhledem.

A tak to vlastně začalo – učit se neřešit, co změnit nemohu, a soustředit se na to, co v mých silách je. Životní lekce zabalená do zahradnických rukavic.

Levandule  lékařská na mé přírodní zahradě po padesátce

Dnes, když procházím mezi záhony, vidím v každé rostlině příběh. Šalvěj a meduňka byly mezi prvními – odolné, vytrvalé, vděčné za každou péči. Trochu jako já, když jsem se znovu učila žít v souladu se sebou.

  • Šalvěj (slunné stanoviště) – pro kloktání při bolestech v krku, do čaje při nachlazení, výborná do omáček a k masu
  • Meduňka (polostín) – uklidňující čaj, podporuje spánek, pomáhá při trávení
  • Máta (polostín, vlhčí půda) – osvěžující čaj, pomoc při nevolnosti, skvělá do letních nápojů
  • Levandule (plné slunce, sušší půda) – uklidňující, odpuzuje hmyz, do koupelí, do polštářků pro lepší spánek
  • Tymián/Mateřídouška (slunce, propustná půda) – při kašli, do pokrmů, antiseptický
  • Dobromysl/Oregáno (slunce) – do italských jídel, posiluje imunitu
  • Rozmarýn (slunce, sušší půda) – zlepšuje paměť, do masových pokrmů
Echianacea mé bylinkové zahradě po padesátce")
  • Měsíček – hojivý, protizánětlivý, do mastí a olejů
  • Bazalka – do těstovin, salátů, na pizzu
  • Kopr – k rybám, do salátů, na brambory
  • Kontryhel – ženská bylinka, posiluje dělohu
  • Kostival – na pohmožděniny, záněty kloubů
  • Kopřiva – čistí krev, posiluje vlasy, výborné hnojivo
Měsíček lékařský na mé přírodní zahradě po padesátce")
  1. Kopřivová jícha – naplňte kbelík nasekanými kopřivami, zalijte vodou, nechte 2 týdny kvasit, pak řeďte 1:10 a zalévejte
  2. Mýdlový postřik proti mšicím – rozpusťte přírodní mýdlo v teplé vodě, po vychladnutí rozprašujte na napadené rostliny
  3. Společné pěstování – sázejte vedle sebe rostliny, které se podporují (např. bazalka a rajčata)

Zahradničení mě naučilo mnoho. Třeba že některé věci prostě nejdou uspěchat. Že každá rostlina potřebuje svůj čas a své specifické podmínky. Že i neúspěchy jsou součástí procesu.

Brambory mi stále nejdou – zasadíme je a pak na podzim hledáme, kde vlastně jsou. Učím se střídat plodiny, vyrábět přírodní hnojiva. Bojuji s mšicemi na růžích pomocí mýdlové vody a hledám řešení pro černé mšice na třešni.

Je to občas dřina, občas zábava, někdy relax a jindy zklamání. Ale vždycky je to život v přímém přenosu – autentický, nespoutaný, nepředvídatelný.

Chůze bosky po mé přírodní zahradě

Ranní káva na terase, když všude vládne ticho přerušované jen zpěvem ptáků. Náš kocour, který mě pozoruje zpod keře. Občasná návštěva veverky, datla nebo ježka.

Chození naboso v trávě (proti klíšťatům mi kupodivu zabírá B-komplex). Muškáty v oknech, rozkvetlé růže všude kolem. A já s nůžkami a motyčkou – někdy běhám, jindy se plazím po zahradě.

Večery pod hvězdnou oblohou, s měsícem jako lampou a občasným letem netopýra nebo světlušky jako živou ozdobou.

Smysluplné je pro mě dnes vše, co jsem dřív v uspěchaném životě neviděla. Každý lísteček, každý květ, každý okamžik klidu a vděčnosti.

Moje bylinková zahrada, vpředu levandule - moudrost přírody po padesátce
  1. Naslouchejte svému tělu – často nám napovídá, co skutečně potřebujeme. Bolest může být signálem, že je čas změnit směr.
  2. Vraťte se k dětským radostem – co vás bavilo, když vám bylo 10? Kreslení, zpěv, tanec, pozorování přírody? Zkuste to znovu, bez očekávání.
  3. Začněte malými krůčky – nepotřebujete hektary zahrady. Stačí jeden květináč s bazalkou nebo pažitkou na okenním parapetu.
  4. Propojte se s přírodními cykly – pozorujte měsíc, střídání ročních období, růst rostlin. Pomáhá to vnímat vlastní život v širší perspektivě.
  5. Sdílejte s ostatními – pěstujte bylinky pro rodinu, vyměňujte si sazenice se sousedy, darujte vlastnoručně vyrobený bylinkový čaj.
Bylinková zahrádka ve džbánku na terase ke sebepřijetí a spokojenosti po padesátce.

Možná si říkáte: „To je hezké, ale já nemám zahradu. Nemám čas. Nemám zkušenosti.“

Dovolte mi podělit se o jedno tajemství: Nemusíte mít hektary půdy. Stačí balkon, okenní parapet, nebo dokonce jen jeden květináč s bazalkou na kuchyňské lince.

Smysluplná aktivita není definována svou velikostí nebo náročností. Je definována tím, jak moc vás propojuje s vaším autentickým já, s přírodními cykly, s přítomným okamžikem.

Možná pro vás bude tou aktivitou právě pěstování bylinek. Nebo procházky lesem. Možná malování, pletení, vaření z čerstvých surovin. Cokoli, co vás vytrhne z automatického režimu a přivede zpět do „teď a tady“.

Pro mě to začalo vynuceným zastavením a jednou šalvějí. A kam to povede vás?

Smysluplná aktivita po padesátce - ležím mezi bylinkami na mé přírodní zahrádce.

Až se příště budete cítit zahlceni, zkuste se zeptat: „Co by bylo teď pro mě opravdu smysluplné?“ A pak si na to najděte pět minut. Jen pět minut. Možná budete překvapeni, jak i malá změna může rozsvítit váš den.

Mým posláním je pomáhat lidem objevit správnou cestu životem, že naplněný život v každém věku má smysl - v souladu se svým sebepřijetím, v souladu s přírodou. Více informací o mně zjistíte tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *