🍎Lesní jablko a mobil v kapse

Minulý týden jsem vzala svou vnučku na procházku do lesa. V ruce měla mobil a palec jí cvičil maraton po displeji.

Babi, a jak dlouho ještě půjdeme?“ zeptala se otráveně po pěti minutách.

„Tak dlouho, dokud ti nezačne vonět vzduch a neuvidíš, jak krásně šustí listí,“ odpověděla jsem s úsměvem. Otočila oči, ale mobil nakonec schovala do batůžku.

Všechno kolem nás bylo tiché. Jen zpěv ptáků a občasné šustění větví.

A právě v té jednoduchosti jsem si uvědomila, jak moc se naše dny změnily. Kolikrát místo chvil strávených v přírodě sedíme doma u televize nebo u počítače a divíme se, proč jsme unavení a prázdní.

Šly jsme dál, mlčky a potkaly neznámou paní s plným košíkem jablek. Usmála se a podala nám každé jedno: „To je ze zahrady po rodičích. Taková už se dnes nekoupí.“

Vnučka se na mě překvapeně podívala: „Babi, to je nějaký trik? Nebude to jablko otrávené?“

Rozesmála jsem se. „Tohle není z pohádky o Sněhurce. Je to sice jako v pohádce, ale bez princů, za to s opravdovým úsměvem.“, odpověděla jsem jí.

Kousla jsem si do jablka a… v tu chvíli ke mně přišlo silné uvědomění…!

Obyčejné jablko, voňavé a sladké, mi připomnělo, že naplněný život po padesátce nevzniká z věcí, ale z kontaktů. Objevuje se z maličkostí, které sdílíme s lidmi kolem sebe.

Vnučka chvíli mlčela, pak se také zakousla: „Máš pravdu, babi. Je to lepší než ty z obchodu. A nikdo mi k němu nedal reklamu… jen úsměv.“

A já jsem si vzpomněla na svoji moudrou babičku a pocítila na chvíli její oporu… tam ze zhora…

Poděkovaly jsme ženě a šly dál po lesní cestě. Já s pocitem radosti a vděčnosti, ona s mobilem v kapse.

Babi, příště by paní mohla dát i hrušky,“ navrhla vnučka. „Jablka jsou fajn, ale hrušky by byly ještě lepší.“

A já věděla, že přesně takhle – s humorem, lehkostí a otevřeným srdcem – se učíme sebepřijetí a spokojenosti.

Pak mi to došlo. Že právě tady – v lese, mezi stromy, zvířaty i obyčejnými lidmi – se skrývá moudrost přírody a zdraví.

Strom neroste za den, květina vykvete, až přijde její čas. I my máme své rytmy. Ve zralém věku už víme, že tělo potřebuje péči, mysl klid a duše smysl.

Proto tolik miluji být vaším malým průvodcem životní cestou. Ne proto, že bych měla všechny odpovědi, ale proto, že sama už vím, jak důležité je zastavit se a vnímat…

Takže až příště sáhnete po mobilu nebo ovladači od televize, zkuste na chvíli zastavit…

Otevřete okno, nadechněte se čerstvého vzduchu, projděte se venku. A pokud potkáte někoho s jablkem – přijměte ho. 🍎

Mým posláním je pomáhat lidem objevit správnou cestu životem, že naplněný život v každém věku má smysl - v souladu se svým sebepřijetím, v souladu s přírodou. Více informací o mně zjistíte tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *