Minulý týden jsem vzala svou vnučku na procházku do lesa. V ruce měla mobil a palec jí cvičil maraton po displeji.
„Babi, a jak dlouho ještě půjdeme?“ zeptala se otráveně po pěti minutách.
„Tak dlouho, dokud ti nezačne vonět vzduch a neuvidíš, jak krásně šustí listí,“ odpověděla jsem s úsměvem. Otočila oči, ale mobil nakonec schovala do batůžku.
Všechno kolem nás bylo tiché. Jen zpěv ptáků a občasné šustění větví.
A právě v té jednoduchosti jsem si uvědomila, jak moc se naše dny změnily. Kolikrát místo chvil strávených v přírodě sedíme doma u televize nebo u počítače a divíme se, proč jsme unavení a prázdní.
Šly jsme dál, mlčky a potkaly neznámou paní s plným košíkem jablek. Usmála se a podala nám každé jedno: „To je ze zahrady po rodičích. Taková už se dnes nekoupí.“
Vnučka se na mě překvapeně podívala: „Babi, to je nějaký trik? Nebude to jablko otrávené?“
Rozesmála jsem se. „Tohle není z pohádky o Sněhurce. Je to sice jako v pohádce, ale bez princů, za to s opravdovým úsměvem.“, odpověděla jsem jí.
Kousla jsem si do jablka a… v tu chvíli ke mně přišlo silné uvědomění…!
Obyčejné jablko, voňavé a sladké, mi připomnělo, že naplněný život po padesátce nevzniká z věcí, ale z kontaktů. Objevuje se z maličkostí, které sdílíme s lidmi kolem sebe.
Vnučka chvíli mlčela, pak se také zakousla: „Máš pravdu, babi. Je to lepší než ty z obchodu. A nikdo mi k němu nedal reklamu… jen úsměv.“
A já jsem si vzpomněla na svoji moudrou babičku a pocítila na chvíli její oporu… tam ze zhora…
Poděkovaly jsme ženě a šly dál po lesní cestě. Já s pocitem radosti a vděčnosti, ona s mobilem v kapse.
„Babi, příště by paní mohla dát i hrušky,“ navrhla vnučka. „Jablka jsou fajn, ale hrušky by byly ještě lepší.“
A já věděla, že přesně takhle – s humorem, lehkostí a otevřeným srdcem – se učíme sebepřijetí a spokojenosti.
Pak mi to došlo. Že právě tady – v lese, mezi stromy, zvířaty i obyčejnými lidmi – se skrývá moudrost přírody a zdraví.
Strom neroste za den, květina vykvete, až přijde její čas. I my máme své rytmy. Ve zralém věku už víme, že tělo potřebuje péči, mysl klid a duše smysl.
Proto tolik miluji být vaším malým průvodcem životní cestou. Ne proto, že bych měla všechny odpovědi, ale proto, že sama už vím, jak důležité je zastavit se a vnímat…
Takže až příště sáhnete po mobilu nebo ovladači od televize, zkuste na chvíli zastavit…
Otevřete okno, nadechněte se čerstvého vzduchu, projděte se venku. A pokud potkáte někoho s jablkem – přijměte ho. 🍎
Vyzkoušejte dnes – nechte mobil doma alespoň na 30 minut a projděte se venku. Zaznamenejte maličkost, která vás potěšila – úsměv, slunce, strom, přátelský pohled.
Sdílejte s námi v komentářích, co vám přineslo radost a jak se cítíte.
Právě tyto maličkosti – úsměv, ochutnané jablko, sdílený okamžik s blízkým – tvoří naplněný život v každém věku, opravdovou radost a pocit sounáležitosti. A to žádný displej nenahradí. 🌳🍎
A pokud chcete vědět více o tom, jak najít svou cestu ke spokojenému životu, stáhněte si zdarma můj e-book „Padesátka není dno – 8 kroků k vrcholu“ na www.padesatkaplus.cz
Je to stručný, praktický a lidský průvodce pro každého, kdo chce žít naplněný život v jakémkoliv věku, s větší lehkostí, radostí a v souladu se sebou. Je nabytý mými zkušenostmi k tomu, aby Vám pomohl nasměrovat vaši cestu.
Jako BONUS k e-booku budete dostávat pravidelně do e-mailu hodnotné a inspirativní tipy pro naplněný život (nejen) po padesátce.