Můj příběh

Jsem žena, která překročila padesátku s novým nadhledem a odhodláním. Po prožití těžkých životních výzev, osobních i pracovních, jsem objevila nové směry a vášně, které mě naplňují.

S radostí pomáhám lidem středního věku objevit správnou cestu životem, že naplněný život v každém věku má smysl -  v souladu se svým sebepřijetím,  v souladu s přírodou. A hlavně s humorem a nadhledem.

Skrze můj blog se s vámi dělím o své zkušenosti, radosti a bolesti, abychom společně objevili, že každý věk může být novým začátkem plných možností a inspirací.

Celý život miluji přírodu.

Louky, lesy, zahrady…. 

Jsem pravá račice a rodinný život je pro mě nadevše. 

Jsem máma třech skvělých dětí, babička šesti úžasných vnoučat a žena jedinečného muže. Vystudovaná ekonomka, nadšená zahradnice, někdy fotografka, turistka nebo elektrocyklistka.

Sedím v křesle, zabalená do beránčí deky, popíjím meduňkový čaj a píši si do buku zápisky a postřehy, které mě napadnou. Třeba na budoucí e-book. Z okna vidím do zahrady, kterou jsme si vlastníma rukama vybudovali. Občas kouknu na poletující sýkorky u krmítka. Kocour Jonáš leží na gauči a podřimuje.

Večer přijde z práce domů můj muž. Budeme si povídat a plánovat, co zítra podnikneme, buď samy nebo s dětmi a vnoučaty. V krbu praská oheň a mě je ve svých šedesáti letech krásně.

Vyrůstala jsem v bezpečných letech sedmdesátých, v poklidné vesnici, obklopená lesy, kopci, poli i háji. Okolo nás žili lidé podobných příběhů a osudů... 

Vdala jsem se hodně mladá, měli jsme tři děti a žili obklopeni lesy, kopci, poli i háji. Obklopeni sousedy se svými příběhy a osudy. Ale manželství bylo nešťastné a já neuměla vyjít z bludného kruhu a vnitřní pocity dokázala sdělit pouze na papír.

Nakonec jsem odvahu našla a odstěhovala jsem se s dětmi z vesnice do města. 

Další roky uběhly a nebyly jednoduché pro nikoho z nás. Začínala jsem být pomalu sama sebou a myslela si, že vše vládnu sama. Náročná práce, pubertální děti, ani nevím, kde jsem vzala tolik síly. Jela jsem dál jak na setrvačník a začala se zaháčkovávat v problémech rodičovských, vztahových, pracovních. Přidal se stres a s ním problémy zdravotní, deprese, lidi kolem mě ubývali…

Uvědomila jsem si, že musím něco se sebou udělat, ještě jsem byla mladá a tolik toho za sebou. Vyhledávala jsem knihy a články o motivaci, sebevědomí, nezdravé vztahy, pomáhaly mi bylinky a práce na zahradě. Šťastné byly pro mě chvíle jít do lesa, na výlet nebo se projet na kole.

Z „prázdné jistoty“ jsem asi před rokem odevzdaně vystoupila, našla jsem příčinu, proč jsem toto všechno bolavé nemusela zažít. Ta příčina jsem byla já sama. K poznání jsem došla tím, že jsem netlačila na pilu, přibrzdila a udělala si svoji vnitřní inventuru.

Ten Váš těžký úsek života může být kratší a méně bolestivý. Proto si nechci nechat prožité zkušenosti pro sebe a chci s láskou ukazovat lidem podobných osudů cestu, jak se nezacyklit a žít naplněný život. A to s humorem a nadhledem: