Ranec, který nikdo nevidí Po několika letech stojím na zastávce, je půl páté odpoledne. Čekám na autobus, který má každou chvíli přijet. Jsem nesvá, nejela jsem busem ani nepamatuji. Jo, je pohodlnější jezdit autem a nikde nečekat, nemačkat se s lidmi, netahat těžké tašky. Jenže moje autíčko se rozhodlo stávkovat a nejede a já se potřebuji dostat z práce domů. Vedle mě...
💫V adventním čase bilancování přináším osobní příběh o transformaci, hledání vlastní cesty a sebepřijetí po padesátce. Jak se z „ovcí ve stádu“ může stát „OVCE – Osobnost V Celistvém Empowermentu“ a jak najít odvahu být sám/a sebou. Sedím v autobusu a čučím z okna ven. Jo, čučím. Jsem nevyspalá, unavená, ale přesto plná nových očekávání. Mám toho už hodně za sebou, a přece se...
Příroda jako průvodce vaší životní cesty Nedávno jsem na zahradě objevila malý chlupatý uzlíček. Nehýbal se, byl studený a já v první chvíli propadla panice. Ježek, který k nám chodil celé léto na večeři, vypadal jako mrtvý. Už jsem v duchu hledala vhodné místo k pohřbení, když mi manžel položil ruku na rameno: „Podívej se pořádně, jen spí zimním spánkem.“ A v tu chvíli...
🌿Příběh o tom, proč se obyčejný život neodehrává na displeji a jak nás příroda učí sebepřijetí, spokojenost a žít naplněný život v každém věku. 🌳 Procházka s vnučkou Minulý týden jsem vzala svou vnučku na procházku do lesa. V ruce měla mobil a palec jí cvičil maraton po displeji. „Babi, a jak dlouho ještě půjdeme?“ zeptala se otráveně po pěti minutách. „Tak dlouho, dokud ti nezačne vonět...
Jak najít ve zralém věku tančící slzy něhy a neutopit se v moři🌊 Seděla jsem tiše na břehu malého jezírka, ztraceného v letním moři, kde se čas zpomaloval a vše dýchalo podmořskou atmosférou. Vzduch byl nasycen vůní eukalyptu a slunce se mihotalo na hladině jako motýl, který se právě rozhodl odpočinout na vodní hladině. Zavřela jsem oči a v myšlenkách se propadla do hlubin svého...
Jednou nohou v kůlně, druhou v kuchyni – tak se slaví, když máte doma chlapa, co radši štípe dřevo než dort.🎉 O víkendu jsme slavili manželovy 57. narozeniny. Tedy… slavili je možná trochu silné slovo. Můj muž totiž o žádné oslavy nestál. Prý má raději, když si může v klidu nasekat dříví, uklidit po zednících a srovnat kůlnu. (Romantika každým coulem.)...
Vztahy mezi lidmi – můj životní elixír (i lakmusový papírek)👨👩👧👦 Když jsem před několika lety roky překročila padesátku, začala jsem si více všímat jedné věci. Nešlo o vrásky, ani o záda, které se často ozývají. Šlo o vztahy. O to, s kým a jak trávím čas. Koho si pustím blíž. Koho se učím pustit dál. Kdo mě obohacuje… a kdo spíš vysává....
Vzpomínky s láskou i pokorou. Oheň v kamnech i v srdci🏡 „Podívej, kouří se z komína!“ „Z komína se kouří, babička je doma!“ vykřikla jsem radostně a popoběhla po ušlapané cestě, která vedla od vlakového nádraží nahoru k domku babičky. Bylo jedno, jestli byla zima nebo léto – ten pohled mě vždycky zahřál. Znamenal pro mě bezpečí a domov. Něco, co vonělo dřevem, pečenými buchtami...
Vzpomínky s láskou i pokorou a jak slavit Hromnice dnes🕯️ Byl mrazivý, druhý únorový večer, když jsem se jako malá holka schoulila do babiččina měkkého svetru. Plameny v kamnech hrály tichou melodii světla a tepla. Venku se zvedal vítr, byla ještě zima, ale ve vzduchu už bylo cítit něco zvláštního. Jako by příroda sotva znatelně zašeptala: „Je čas se probudit.“ „Babí,...
Vzpomínky s láskou i pokorou♥️ Když jsem byla malá, trávila jsem často dny u babičky. Byly to krásné chvíle, na které vzpomínám s láskou i pokorou. Kolik lásky, citu i moudrosti dokázala tato žena dát. Nejen mně, ale všem svým sedmi vnoučatům. Dát a nic za to nečekat… „Sedni si ke mně, holčičko“ řekla mi babička jednou, když jsme spolu byly na zahrádce. Sedly jsme...
Iva Pohlodková